Ve zdravém těle žije zdravý duch. Nebo se to tak alespoň často říká. Problém je však v tom, že zatímco bolest v krku obvykle většina z nás pozná, takové onemocnění kloubů může delší dobu probíhat zcela skrytě. Jaké jsou nejčastější potíže, které se týkají fungování pohybového ústrojí? A dá se jim předejít?
Je pochopitelné, že tělo nebude celý život fungovat bez nějakých větších změn a případných pozdějších komplikací, které mnohdy souvisí s jeho postupným opotřebováním. Některé jevy však mohou probíhat po dobu několika let a navíc zcela skrytě. A dají o sobě vědět až ve chvíli, kdy je již situace poměrně dost vážná.
Mezi tyto problémy často patří onemocnění kloubů a kostí. Řada z nich se rozvíjí velmi pozvolna a nemusí mít v počátečních stádiích žádné detekovatelné příznaky. A jakmile se už nějaké objeví, nemoc pokročila a není možné zvrátit jí napáchané škody.
Znáte nenápadné problémy, které vás mohou v budoucnu velmi nemile překvapit?
Nejčastější nemoci kloubů
Artróza
Artróza, nebo také osteoartróza, je degenerativní onemocnění, které postihuje kloubní chrupavky. Má se za to, že vznik tohoto problému mívá souvislost s narůstajícím věkem. Zatímco u lidí ve věku kolem 40 let je její výskyt spíše vzácností, zhruba o třicet let později už postihuje kolem 70 % jedinců.
V průběhu artrózy dochází k postupnému úbytku kloubní chrupavky, která je velmi důležitá kvůli absorpci nárazů a kvůli plynulému pohybu, v jehož průběhu nedochází k tření drsných ploch (kost o kost). Chrupavka se nestačí opravovat, což může vyústit ve ztuhlost, bolest a v další problémy s pohybem. Kloub se navíc postupně deformuje.
Největší problém spočívá v tom, že příznaky artrózy se objeví až ve chvíli, kdy nemoc citelně pokročí.
Artritida
Pozor si také dávejte na artritidu, která způsobuje zánětlivé onemocnění kloubů. V některých případech může souviset s autoimunitním onemocněním (častější u žen). Mezi příznaky artritidy patří zarudnutí kloubu, zánět, otok a bolest. Zánětlivá reakce pak může dokonce vyústit až ve znetvoření postižených kloubů. Následkem toho pak může být velmi omezena soběstačnost a pracovní schopnost. Do této kategorie patří různá onemocnění, ke kterým řadíme i Bechtěrevovu nemoc.
Osteoporóza
Technicky vzato je toto onemocnění spojováno spíš s kostmi, ale vliv může mít i na klouby. Během osteoporózy nepozorovaně dochází k řídnutí kostí, které jsou pak náchylnější ke vzniku komplikovaných zlomenin i po vystavení se menšímu traumatu. To v překladu znamená, že pokud se nedopatřením praštíte rukou o nějaký předmět, případně si takzvaně kecnete pozadím na zem, i tyto drobné incidenty mohou vést k náročným zlomeninám, které se špatně hojí.
Problém s osteoporózou spočívá v tom, že nemívá žádné viditelnější příznaky, mimo již zmíněné zlomeniny. V pozdějších fázích také může docházet k postupnému zmenšování postavy. Do té doby ale nemusíte vědět, že ji máte. Mnohdy se navíc objevuje u žen po menopauze, protože ztráta pohlavních hormonů má na kvalitu kostní hmoty velmi špatný vliv.
Dá se jim předejít?
Ne tak úplně. Například na osteoporózu má velký vliv naše pohybová aktivita a strava bohatá na vitamíny a minerály (D, K, vápník, hořčík, kolagen…). Pokud jde ale o hormonálně podmíněnou osteoporózu u starších žen, té se předejít prakticky nedá. Leda, že včas učiníte opatření, která mohou minimalizovat její riziko a budete pravidelně chodit na screening. (Kterému se říká denzitometrie.)
Další výše uvedené nemocni pak mohou souviset se specifickými reakcemi imunitního systému, se kterými také často nelze nic dělat. A vyhnout se ve vysokém věku nedá ani pozvolnému fyzickému opotřebení.
To ale neznamená, že byste měli rezignovat a přestat se o své tělo starat. Pravidelnou prevenci u lékaře a pohybovou aktivitu, která je přiměřená vašemu věku a zdravotnímu stavu, doplňte dlouhodobým užíváním kvalitní kloubní výživy.
Poznáte ji podle toho, že obsahuje:
- Glukosamin
- Chondroitin
- MSM
- Kolagen
- Vitamín C
- Kadidlovník pilovitý
Také nezapomínejte ani na látky, které jsou důležité pro kosti. I když vás takový doplněk stravy nevyléčí, může vhodně podpořit konzervativní léčbu, kterou máte nařízenou lékařem.
